9. 1. 2020

MUDr. David Rumpík, Ph.D. v prestižním čtvrtletníku Be the Best - Anatomie úspěchu

Klinika reprodukční medicíny a gynekologie IVF Zlín pomohla od roku 2000 na svět více než 5 000 dětem. Za 19 let si u tuzemských i zahraničních klientů vybudovala pověst rodinné kliniky s nadstandardním přístupem. V čem tkví její úspěch a jak moc jí pomáhá Baťův systém řízení? I o tom jsme si povídali s jejím zakladatelem, ředitelem a lékařem MUDr. Davidem Rumpíkem, Ph.D.


Kde a kdy vznikl nápad otevřít si vlastní kliniku reprodukční medicíny?

Když jsem v roce 1994 nastoupil po absolvování Lékařské fakulty na Masarykově univerzitě na gynekologickou a porodnickou kliniku v Brně na Obilním trhu, zařadil mě můj tehdejší přednosta profesor MUDr. Ladislav Pilka, DrSc. na oddělení asistované reprodukce. Od prvního dne jsem byl programem léčby neplodnosti uchvácen. Fascinoval mě počátek zázraku života. Pomáhat spermiím a vajíčkům ke vzájemnému spojení, asistovat při následném vývoji embrya a po jeho přenesení do dělohy čekat na potvrzení gravidity a radovat se společně s párem, který se dlouho neúspěšně snažil o početí dítěte, mě nabíjelo energií a naplňovalo poslání mé lékařské profese. Během svého působení na brněnské klinice jsem se seznámil s mojí manželkou, která tam také pracovala jako gynekolog a porodník. Když na konci devadesátých let začala vznikat privátní centra asistované reprodukce v Praze a Brně, začal jsem intenzivně uvažovat o naší vlastní klinice. V roce 2000 vznikly nové kraje a naskytla se tak ideální doba pro otevření nových pracovišť. Vytipoval jsem několik regionů. Vůbec nejvíc nás ale uchvátil nový Zlínský kraj, ve kterém jsme obdivovali jeho podnikatelskou historii. Centrum asistované reprodukce tam tenkrát chybělo, rozhodli jsme se tedy požádat o výběrové řízení na kliniku IVF. S pomocí bývalého primáře zlínské porodnice MUDr. Františka Zábranského, CSc. jsme vytvořili projekt, který přesvědčil nový krajský úřad ve Zlíně, ministerstvo zdravotnictví i zdravotní pojišťovny. Výběrové řízení jsme vyhráli a v roce 2001 jsme spustili ostrý provoz.

Budova kliniky s názvem Tomášov je jen kousek od centra Zlína, na dohled od světoznámého Památníku Tomáše Bati. Je z ní krásný výhled na celé město. Je to však také místo plné klidu s nádherným parkem a lesem v sousedství.

Byla tato kombinace tím hlavním lákadlem k jejímu pronájmu?

Přesně to nás zaujalo. Hledali jsme dlouho vhodné místo a měli jsme tenkrát štěstí, že byly v této budově volné prostory. Privátní nemocnice Atlas tu provozovala interní oddělení a měla jedno patro nevyužité. Prostory nám zrekonstruovali a my rozjeli provoz. Pacienti přibývali a my začali pronajímat další a další prostory. Spravili jsme i druhé podlaží a vzhledem k našim narůstajícím potřebám jsme v roce 2007 celou nemocnici koupili. Za plného provozu začala rozsáhlá rekonstrukce. Z původního interního oddělení jsme vybudovali čtyřhvězdičkový hotel. Jedno podlaží jsme pronajali společnosti Vaše laboratoře, která provozuje lékařské laboratoře v oboru biochemie, imunologie, hematologie, cytogenetika a mikrobiologie. Máme tak vše pod jednou střechou. Zkumavka s krevním vzorkem nemusí opustit naši budovu a výsledek vyšetření máme obratem. Hotel je určený hlavně pro pacienty, kteří k nám jezdí z větší dálky. Vzhledem k tomu, že máme 50 % klientů ze zahraničí, je pro ně možnost přespání přímo u nás velkou výhodou. Postavili jsme unikátní zařízení s vlastní lékárnou, restaurací, wellness centrem a tělocvičnou. Na jednom místě se tak děje vše od počátku až po finále, kdy předáme těhotnou paní zpět do péče jejímu gynekologovi.

Pokud se nepletu, autorem budovy je Jan Antonín Baťa...

Ano. Celý objekt má krásnou historii. Architektem byl Vladimír Karfík, jeden z dvorních architektů rodiny Baťů. Budova byla původně postavena za účelem školicího střediska pro vysoký management. Sloužila pro vzdělávání „top“ manažerů. Studentská kolej Tomášov byla slavnostně otevřena 28. srpna 1938, kdy byli přijímáni vybraní studenti z Baťovy školy práce. Šlo o prestižní ústav. Přísným výběrem prošli jen ti nejlepší z absolventů baťovského vzdělávacího systému. V každém ročníku bylo maximálně 40 studentů. Škola byla přirovnávána k anglickým internátním školám a vyžadovala dodržování přísných pravidel. Dopoledne se chodilo do práce, odpoledne do školy. Vyučovali se tu nejen ekonomické obory, ale i světové jazyky, literatura, sport, etiketa, rétorika. Jediným volným dnem byla neděle. Mladí muži „Tomášované“ měli jednotný slavnostní oděv. Nosili černý žaket, tmavé proužkované kalhoty, bílé rukavičky a černý cylindr. Často tu přednášeli významné osobnosti, mimo jiné i spisovatel Jan Drda nebo továrník pan Pirelli. Byla to nádherná doba, ale bohužel skončila druhou světovou válkou.

Jak vás konkrétně inspirovala generace Baťů?

Pro někoho jsou hesla z Baťovského systému řízení jen budovatelská tvrzení. Ale když se nad tím zamyslíte, tak by si je měla každá firma i každý jednotlivec vzít za své. Například Baťovi hoši, kteří pracovali přímo v této budově, měli své desatero. Hesla jako „Jedině v práci věřit budeš,“ nebo „Neutrácíš čas nadarmo,“ možná zní jako z dob komunistických časů, ale mně to přijde krásné. Jsem si jistý, že kdybychom se tím všichni řídili, byli bychom ještě dál. Na rodině Baťů se mi líbilo i to, že prostě neutráceli. Vůbec si nežili bohatým životem. Tak se podle mě pozná firma, kterou někdo vede zodpovědně. Baťovi z firmy neodčerpávali velké zisky, ale věnovali to zpravidla všechno zpět do investic a oprav. A tak to děláme i my v naší rodinné firmě. Veškeré zisky jsme od začátku investovali zpět například do opravy budovy, do nákupu nových přístrojů, do rozvoje celé naší společnosti. A vždy se to vyplatilo. Máme i podobný systém řízení. Baťovské systémy jsou logické, ale málokdo je dodržuje. Kliniku máme rozdělenou na jednotlivé úseky provozu. Každý nadřízený je zodpovědný za vedení své části. Má své podřízené a má svůj rozpočet. Já mu nezasahuji do nákupu nových zařízení, nebo do toho, jaké odměny zaměstnanec konkrétního úseku dostane. Princip Baťovského řízení je relativně jednoduchý, ale vyžaduje přísnost vůči sobě. Často vidím ve vedení velkých firem majitele, kteří chtějí rozhodovat i o tom, jaký druh papíru se zrovna koupí do tiskárny. Podle mě je ale nesmírně důležité správně delegovat zodpovědnosti a pravomoci a kontrolovat pouze výsledek. V minulých letech jste často svou práci nazýval spíš pomáháním než podnikáním.

Platí to i přes ten rychlý růst vašeho zařízení?

Jeden z důvodů, proč jsem chtěl mít svou vlastní kliniku, bylo dělat to po svém. Zakládám si na rodinném přístupu, snažím se o rodinnou atmosféru. Chci se pobavit s každým pacientem.

Chci, aby klient věděl, co všechno naše služba obnáší, že se o něj tým lékařů a sester z Tomášova postará a že dostane tu maximální možnou péči. Tuto filozofii se snažíme předávat celému našemu kolektivu doktorů, embryologů a sestřiček. Stejné myšlenky vštěpujeme i personálu našeho hotelu a naší restaurace. Všichni tady vědí, že naším základním principem je individuální vztah mezi zaměstnanci a pacientem. A v tom je to nádherné. Že podnikáme v medicíně, ale nevytrácí se z toho lidská stránka.

Náš obor má oproti jiným tu výhodu, že vidíme výsledek. To je moment, kdy nám pacienti přijedou ukázat miminko. To je přeci krásná zpětná vazba. Máme velké štěstí, že naším pozitivním výsledkem jsou nové děti. Proto to vnímám pořád jako pomoc pacientům, samozřejmě s důrazem na to, aby firma prosperovala. Musím hlídat, abychom měli na výplaty lékařům a sestřičkám, na provoz budovy, na nákup nových přístrojů. Ale medicína, a především kontakt s pacientem, je pro nás to nejdůležitější. Ve vile Tomáše Bati organizujeme každý rok setkání s dětmi, kterým jsme pomohli na svět. Každoročně tam přijde přibližně 2000 lidí. Rodiče, prarodiče, děti. Jde o krásný zážitek a dnes už i prestižní akci, kterou pravidelně otevírá primátor s hejtmanem a o které se mluví v celém zlínském regionu.

Na klinice zastáváte funkci majitele, ředitele a lékaře. Jak dělíte svůj pracovní čas?

Jsem i předsedou Sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Znamená to, že musím trávit spoustu času i v Praze. Musel jsem si tedy pečlivě zorganizovat svoji práci. Hodně času mi bralo i moje postgraduální studium. Aktuálně se dva dny v týdnu věnuji ambulanci a zbytek týdne řeším provozní věci. Především funkce manažera kliniky je pro mě velmi důležitá. Každý den se snažíme, aby byli naši klienti i zaměstnanci spokojení. Když jsme začínali, bylo nás pět. Já, manželka, profesor Ladislav Pilka, náš první přednosta, embryolog a sestřička. Dnes máme celkově přes sto zaměstnaných kolegů, což už je hodně velký kolektiv, který vyžaduje systematické řízení.

Jaká je dnes ve vašem oboru konkurence?

Když jsme kliniku otevírali, bylo v deseti krajích České republiky patnáct podobných zařízení. V současné době je klinik asistované reprodukce u nás asi padesát. Dnes je náš obor hodně vnímán jako byznys. Podobně jako plastická chirurgie a estetická medicína. Není však možné, aby se snaha o obchod v medicíně vymkla kontrole. Když firma začne navenek působit jako obchodník, začnou to vnímat i pacienti. Je potřeba neustále dbát na potřeby pacienta a na kvalitu poskytované péče. Zlínský kraj patří v České republice k jednomu z nejmenších a my jsme v něm jediní. Za téměř dvacet let naší historie se nám podařilo vybudovat opravdu skvělou pověst. Jezdí za námi pacienti z celé České republiky, zemí Evropské unie i z ostatních států celého světa. Buďte konkrétní.

Z jakých jiných zemí vás klienti nejčastěji navštěvují?

Spektrum je opravdu velmi široké. Jsou to všechny okolní státy, ale dlouhou dobu spolupracujeme například s Kazachstánem. Naše partnerství vzniklo na jedné ze zahraničních akcí, kde jsme byli přímo osloveni. Netrvalo dlouho a přijela k nám skupina přímo od kazašského prezidenta. Přivítali jsme lékaře, porodníky z Astany (dnes Nur-Sultanu – pozn. red.) i rektorku nejstarší kazašské univerzity. Poté nás pozvali do Karagandy na konferenci, které se zúčastnilo přes 600 lidí. Začali jsme tam přednášet, a tak vznikla naše dlouhodobá spolupráce. Každý měsíc přivítáme i početnou skupinu z Francie. Máme pacienty z Moskvy nebo z Kyjeva. Pomohli jsme na svět dvojčátkům Američanky, která si v Ohiu otevřela agenturu, ve které pomáhá s neplodností. I díky ní máme pacientky z USA. Teď se snažíme o raritu. Díky klientce z Austrálie začínáme spolupráci s druhým koncem světa. Zapomenout nemohu ani na klienty z Maďarska a Rumunska, pro které je dojezdová vzdálenost do Zlína ještě přijatelná a kterých nám každoročně přibývá.

Jak ta spolupráce se zahraničními klienty probíhá?

Máme propracovaný systém koordinátorek. Jsou to dámy, které hovoří jazyky konkrétních zemí. S pacientkou všechno proberou a zařídí vyšetření, která bude náš lékař potřebovat. Klientka tak ještě ve své zemi podstoupí například hysteroskopii, laparoskopické výkony nebo potřebná diagnostická vyšetření. Pokud je pacientka z daleka, může některá komunikace probíhat například přes Skype. V opačném případě přijede na konzultaci osobně i s manželem. Část léčiv si může klientka aplikovat ještě v místě bydliště. Finále pak probíhá tady. Jde o odběr vajíček, spermií, mimotělní oplodnění, kultivaci embryí a embryotransfer. Zpravidla jsou u nás pacientky dva týdny. Poté odjíždí domů, absolvují těhotenský test a zůstávají s námi v kontaktu. A pak už jsou jen dvě možnosti. V ideálním případě je pacientka těhotná a my jí poblahopřejeme. Pokud se první pokus nepovede, přijede klientka zpět za námi, kde proběhne transfer zamražených embryí. Po jejich rozmrazení se pacientce zavedou do dělohy. Problematika neplodnosti je velké téma už několik let.

Je to opravdu každým rokem horší? 

Počet neplodných bohužel opravdu každoročně stoupá. Statisticky jde o 20 až 25 procent párů, které se snaží o miminko a bez pomoci lékaře neotěhotní. Neznamená to ale, že by všechny takové páry potřebovali umělé oplodnění. Nicméně, většina z nich potřebuje alespoň drobný zásah. Většinou jde o úpravu životosprávy, omezení stresu, vysazení cigaret, hormonální stimulace pacientky nebo například léčbu partnera.

Jakými faktory je to způsobené?

Ten nejvýraznější je oddalování prvního miminka. Už před třemi lety jsme dosáhli velkého, smutného rekordu, kdy se průměrný věk rodičky přehoupl přes 30 let. Je to nejhorší výsledek od dob Marie Terezie. Česká republika však není žádná rarita. Jde o typické chování euroamerické civilizace. Bohužel jde o fenomén a o takový stupeň vývoje, ve kterém společnost sama nutí mladé ženy k tomu, aby děti ještě neměly. Slečny dnes mohou poznávat svět nebo mají možnost pracovat na lukrativních pozicích. V takovém případě ale firmy nejsou nakloněné k tomu, aby žena hned otěhotněla. A to je hodně smutné. Jakmile je ženě třicet let, pravděpodobnost otěhotnění se každým rokem výrazně snižuje. Většina našich pacientek je ve věku mezi 35. a 40. rokem. A to už jsou ženy, u kterých není vždy všechno v pořádku, a které již potřebují medicínskou pomoc. Ruku v ruce s tím jdou i problémy mužů. Čím jsou starší, tím se i spermiogram může zhoršovat. Podílí se na tom takzvané civilizační faktory, jako je třeba kvalita vody, kvalita stravy, kouření a samozřejmě stres. Škodlivý je i telekomunikační smog, o kterém se moc nemluví. Je nutné si uvědomit, že je kolem nás spousta radiotelekomunikačních signálů a mikrovln. To jsou všechno faktory, které samotné sice nemají zásadní vliv, ale když se sečtou, tak z nich spermie ani vajíčka určitě nejásají. Je více než jasné, že by se měly daleko lépe na pustém ostrově s čistou vodou, vzduchem a stravou bez éček. Na místě, kde bychom mohli spát do té doby, než se sami vzbudíme a kde bychom mohli dělat cokoliv bychom chtěli. Bez počítačů a notebooků, nevyřízených emailů a zpráv, bez neustálých telefonátů a bez médií s negativními, katastrofickými zprávami. Z vašich slov je patrné, že máte kliniku založenou na důvěře celého týmu.

Podle čeho vybíráte své zaměstnance?

Náš výběr je postaven na důvěře mezi pracovníky. Lidi vybíráme velmi pečlivě, i když to v dnešní době není vůbec jednoduché. Lékařů je relativně málo. Smutný je i fakt, že na medicínu se hlásí čím dál méně studentů. Lékařský obor evidentně ztrácí na atraktivitě. Konkrétně gynekologie je v dnešní době vnímána hodně nebezpečně. Porodníci se pohybují v prostředí, kde může jakákoliv chyba vést k žalobám, stížnostem nebo k trestně právnímu stíhání. Absolventi medicíny mají z tohoto oboru takový respekt, že do něj nechtějí nastoupit. Když si vzpomenete na rok 2001, kdy jste kliniku otevírali a porovnáte to se současností…

Čekal jste, že se vám povede vybudovat zařízení, které má pozitivní ohlas i za hranicemi České republiky?

Nedávno jsme byli s manželkou na Václavském náměstí oslavit třicet let od sametové revoluce. To jsem byl v druhém ročníku na medicíně. Čas plyne opravdu velmi rychle. Upřímně, mít takhle velkou kliniku byl můj sen. Netušil jsem ale, kolik práce a úsilí to bude stát. Prvních deset let to byla tvrdá práce. Zpočátku jsme tu byli od rána do večera každý den. V roce 2005 se nám narodily děti a od té doby se snažíme zklidnit a čas dělit mezi naši kliniku a rodinu. Firmě se ale snažíme dávat maximum. Náš obor se vyvíjí neskutečně rychle. Nakupujeme nové přístroje, zavádíme nové metodiky a do toho se hlavně snažíme udržet rodinnou atmosféru, kterou naši klienti oceňují. Měl jsem období, kdy jsem chtěl otevírat nové pracoviště v České republice i v zahraničí, ale přehodnotil jsem to. V současné době chci hlavně pracovat na zkvalitnění provozu naší kliniky ve Zlíně.